Etymologický princip - příklady

U tohoto pravopisného principu je třeba opravdu zdůraznit, že jde na první místě o to, nakolik do právě psaného romského textu připouštím prvky ostatních jazyků. Když se podíváme do historie psané romštiny (kterou ostatně přinášíme i na těchto našich stránkách), je vidět, že se vždy v dobách, kdy se mohli Romové svobodně vyjadřovat, romština většinou neobešla úplně bez přepínání do češtiny nebo slovenštiny. Ne snad že by romština nedokázala některé významy vyjádřit, ale problematika soužití s většinovou společností (ať už pozitivní nebo negativní) vždy vyžaduje citace z majoritních jazyků.

Pravidla z roku 2008 formulují pravidlo pouze pro vlastní jména – a jsou skutečně dodržována tam, kde není třeba „přeskoků“ s citací majoritních jazyků, například ve školství. Pravidla pravopisu v poslední oficiální podobě (2023) pak uvádějí následující příklady (a připomínají i použití písmen mimo romskou abecedu): "Xénia, Alexandria, Kalifornia, Babylon, Byzancia, Washington, Zürich.“

A na jiném místě rozvádějí (případně doplňujeme na této stránce):

a) Příklady užití v zavedených osobních jménech: o Johann Wolfgang Goethe, o Wolfgang Amadeus Mozart, o Ludwig van Beethoven, o George Washington, o Thomas Jefferson, o William Shakespeare, o John Locke, o Giovanni Boccaccio, o Leonardo da Vinci, o Gaetano Donizetti, o Giuseppe Verdi, o Gaius Iulius Caesar, o Ion Luca Caragiale, o Liviu Rebreanu, o Kálmán Mikszáth, o Zsigmond Móricz, o Juliusz Slowacki, o Jerzy Kurylowicz, oTadeusz Milewski, o Henryk Sienkiewicz, e Taylor Swift, e Maryla Rodowicz, e Marie Curie-Sklodowska, e Bronislawa Wajs-Papusza;

b) Příklady užití v hudebních termínech a v termínech z oblasti populární hudby: capriccio, allegro, arpeggio, country music, rock, rap;

c) Příklady užití ve slovech částečně nebo úplně nesklonných: menu, vivace, kanoe, jury, know-how;

d) Příklady užití ve jménech s tzv. i-ovými dvojhláskami -ia, -ie: MáriaTerézia (Marie Terezie), Hviezdoslav;

e) Příklady užití v cizích vlastních jménech s x, napr. Xénia (Xenie /Xénie), Alexander (Alexandr), Alexandria (Alexandrie) aj.;

f) Příklady užití ve jménech mytologických bytostí: Poseidón, Dionýzos, Médea /Médeia;

Jak už jsme psali v popularizačním výkladu, pravidla doporučují u vlastních jmen přiblížit oficiální podobu (původním pravopisem), nejlépe v nominativu (prvním pádě) a v při skoloňování pak dle potřeby přizpůsobovat fonologickému pravopisnému principu. jednouznačný návod dát nelze, ale na tomto místě si uvedeme některé příklady:

nominativ: o William Shakespeare

ablativ: le Williamostar Shakespearostar/le Viljemostar Šejkspirostar/le Shakespearostar/le Šejkspirostar

nominatív: e Maryla Rodowicz

ablativ: la Marylatar Rodowiczovonatar/la Marilatar Rodovičovonatar/la Rodowiczovonatar/la Rodovičovonatar

nominativ: e Xénia

ablativ: la Xéniatar/la Xeniatar/la Ksenijatar

nominativ: o Cyprián

ablativ: le Cypriánostar/le Cyprianostar /le Ciprijanostar

Netýká se to ovšem jen vlastních jmen. Obdobně variantní situace je podle pravidel i v oblasti obecných slov:

nominativ: arpeggio

ablativ: arpeggiostar/arpedžostar

Jednoznačnější situace nastává, když se vlastní jméno nachází v pozici přísudku, „jak se kdo jmenuje“:

Joj pes vičinel Mária. (Ona se jmenuje Mária) – zápis podle etymologického principu

a oproti tomu:

La Marijaha džava andro foros. (S Máriou půjdu do města.) – zápis podle fonologického principu

La Marijakeri čhaj hiňi bares šukar. (Máriina dcera je velmi pěkná.) – zápis podle fonologického principu.

Pro pořádek pravidla připomínají, že při psaní adres do ciziny zachováváme původní pravopis, nejlépe doplněný o zažitou slovenskou (českou) podobu: Zürich (Schweiz – Švajčiarsko/Švýcarsko), Wien (Österreich – Rakúsko/Rakousko), Torino (Italia – Taliansko(/Itálie), Berlin (Deutschland – Nemecko/Německo).

Kromě jednotlivých slov nebo jmen jsou ovšem i případy, kdy potřebujeme do majoritního jazyka přepnout ve větší míře (a to přiznává druhé vydání Pravidel z roku 2023) – už třeba když citujeme cizí výroky :

Není pak zcela vhodné psát Amen na sam špinavi Cikaňi sar pal amende phenen. Určitě je lepší českou část napsat českým pravopisem: Amen na sam špinaví Cikáni sar pal amende phenen.

Rovněž jsou případy, kdy chceme napsat například

Akana kerav buťi sar „poradce krajského hejtmana pro národnostní menšiny.“ Název funkce je celý v češtině a hodí se k němu český pravopis. Samozřejmě tím se nevylučuje, že jako pisatel mohu překládat název funkce do romštin a psát pak romským pravopisem. Míra a způsob poromštění je věcí diskuse (někdo by třeba napsal dav goďi le krajskone hejtmanoske pal o nacionalna minoriti) a tolik už nesouvisí s pravopisem.

Dalším příkladem je Paš o komuňisti chudňom titulos „zasloužilý pracovník“ (nepůsobilo by dobře, kdybych psal český titul romským pravopisem: zasloužili pracovňik).

Další příklad: Kerlas andre Agentura pro sociální začleňování.

Úplně jasné je pak přepínání do cizího pravopisu tam, kde cituji přímou řeč v cizím jazyce:

„Vy jste dobrý člověk, pane Červeňák,“ phenenas mange o diline gadže, „ne jako ti druzí“.

Poznámka: Asi jste si všimli, že doporučujeme přepínání do jiného jazyka a tedy i pravopisu označovat typem písma. Tím se vhodně oba jazyky oddělí a čtený text se zpřehlední. Čili nejlépe ve standardním písmu kurziva a naopak:

Buď

„Vy jste dobrý člověk, pane Červeňák,“ phenenas mange o diline gadže, „ne jako ti druzí.“

Nebo

„Vy jste dobrý člověk, pane Červeňák,“ phenenas mange o diline gadže, „ne jako ti druzí.“

Kam teď? Návraty a zkratky z tohoto místa:

Na rozsáhlejší popularizační výklad tohoto pravopisného principu tudy.

Na „superstručný“ výklad tohoto pravopisného principu tudy.

Na nejasná a otevřená místa v tomto pravopisném principu tudy.

Na hlavní stránku celé prezentace pravopisu: Ta by vám měla zůstat otevřená v jiném okně, ale pro jistotu je to tudy.