Morfologický princip - popularizační výklad

Druhým principem, na němž stojí náš pravopis romštiny, je princip morfologický (tvaroslovný), někdy se nazývá též analogický (založený na podobnosti).

Jeho podstata je v tom, že tvary téhož slova píšeme vždy jakoby ve stejné hláskové podobě, a to i když se hláska ocitne na konci slova nebo na takzvaném švu a vyslovuje se trochu jinak.

To je v romštině podobné jako v českém pravopisu: na konci slova se znělá hláska většinou vyslovuje jako neznělá, ale píše se analogicky k jiným tvarům slova jako znělá:

V češtině: ovád (vyslovujeme „ovát“, ale píšeme zněle ovád podle jiných tvarů: ováda)

V romštině: dad (vyslovujeme „dat“, ale píšeme zněle dad podle jiných tvarů: dades, dada).

Upozorňujeme, že stejně je tomu s hláskou v, jejíž neznělé varianty se ovšem v romštině vyslovují v různých dialektech různě:

gav vyslovujeme "gaf" nebo "gau", ale píšeme zněle gav podle jiných tvarů: gavestar, gava.

V romštině se toto pravidlo týká i aspirace (přídechu):

Na konci slova se vyslovuje hláska skoro vždy jako nepřídechová, ale píšeme ji analogicky s jinými morfologickými tvary s přídechem:

e jakh (vyslovujeme „jak“, ale píšeme s přídechem jakh podle jiných tvarů: jakhatar, jakha).

Dalším případem, kdy k takovýmto odlišnostem dochází, jsou morfologické švy slov, nejčastějším slovem je asi v tomto smyslu slovo avka. Tam rovněž tradice velí psát znělé v, ač se vlastně nikde nevyslovuje. Před neznělým k se totiž vyslovuje neznělá varianta hlásky v, která se liší podle dialektu. Část Romů ho vyslovuje jako by ho přečetl Čech: „afka“, a část, jako by ho přečetl Slovák:“auka“ (nebo přesněji obouretným v, které se v jazykovědě značí w: "awka"). U slova avka bych asi nejjednodušeji doporučoval si ho zapamatovat, tam žádné analogie moc nefungují. Je to tak doporučeno i v nových Pravidlech romského pravopisu z roku 2023. To samozřejmě platí i pro varianty kavka, avkes, kavkes.

Systémově výstižnějším příkladem morfologického švu je však třeba slovo chudkerel. Ač ho vyslovujeme „chutkerel“, píšeme znělé d, protože je odvozeno ze slova chudel a v něm je znělé d!

Morfologický (analogický) pravopis a přejaté předpony

V zápisu přejatých předpon panovala dlouhou dobu nejistota. Přísnější zastánci kultivované romštiny by je nejradši neviděli, na druhé straně je nelze vždy a všude nahradit, aniž bychom romštinu ochudili. Diskuse o jejich pravopise tak někdy končily výčtem možností, jak je nahradit. V pravopise přitom představovaly trochu problém, způsobený protikladem fonologického a morfologického pravopisu, a to nejen v romštině, ale i v jazycích, ze kterých jsou přejímány, tedy češtiny a slovenštiny, které navíc každá jejich zápis řeší trochu jinak (více o tom v sousedním článku o nejasnostech morfologického principu).

Teprve pro nové vydání pravidel byla v roce 2023 tato tematika nově promyšlena a pravopis předpon je nyní uveden do souladu s morfologickým principem:

Pokud potřebujeme přejaté předpony v psané romštině opravdu použít (!), jsou už okamžikem přejmutí chápány jako součást romštiny:

1) Jejich základní podoba je většinou zakončená na znělou souhlásku (pod-, roz- apod.) a podle morfologického principu na švech zůstává původní pravopis i před neznělými souhláskami: rozkerel, podthovel.

2) Předpona s- (ve významu spojení nebo pohybu s povrchu) je neznělá a její pravopis zůstává i na morfologickém švu před znělou souhláskou: sdžal pes. Vzhledem k silné tradici a podobnosti se slovenským pravopisem je však nadále tolerována varianta znělá: zdžal pes.

3) Kde předpona už v původním jazyce neodpovídá zásadám romskému pravopisu, mění se její pravopis v okamžiku přejímky na romský: české nebo slovenské vy- se přejímá jako vi-.

Kam teď? Návraty a zkratky z tohoto místa:

Na „superstručný“ výklad tohoto pravopisného principu tudy.

Na příklady použití tohoto pravopisném principu tudy.

Na nejasná a otevřená místa v tomto pravopisném principu tudy.

Na hlavní stránku celé prezentace pravopisu: Ta by vám měla zůstat otevřená v jiném okně, ale pro jistotu je to tudy.