Publikace a zmínky o pravidlech romského pravopisu v letech 1996-2008

Písemná podoba slovenské romštiny

(Jan Červenka, 1996)

Diplomová práce zpracovává monograficky pravopis daného romského dialektu a ve své době byla nejpodrobnějším a nejsystematičtějším textem na toto téma. Na základě analýzy textů publikovaných do té doby v severocentrální romštině mimo ediční péči hlavní autorky pravidel mapuje, jak „se vypracovaný systém ujímá v praxi, jak žije `svým životem` (str. 14) a na základě odchylek a nejasností problematizuje jednotlivé prvky dosavadního pravopisu – u některých pak navrhuje zpřesnění či rekodifikaci.

V práci je mimo jiné poprvé pojmenován interdialektní princip.

Předmluva ke knížce Ilony Ferkové Čorde čhave

(Milena Hübschmannová, 1996)

Předmluva se týká pravidel romského pravopisu jen z hlediska okolností, nikoli jeho podoby. Příslušná pasáž poněkud rozmnožuje rozptyl výroků o vzniku romského pravopisu: „Nedlouho po založení SCR vypracovala jazykovědná skupinka společenskovědní komise SCR první pravidla romského pravopisu…“ (str. 3).

Problematika písemné podoby slovenské romštiny

(Jan Červenka, v Romano džaniben IV: 1-2/1997, str. 48-54, + následuje stanovisko redakce k článku na stranách 54-55. Dostupné zde)

Vlastní text článku v Romano džaniben není vůbec ničím novým, protože je stručným výtahem z diplomové práce z roku 1996. Zajímavé ovšem vzhledem k veřejné povaze standardizace je, že byl text uveřejněn v romistickém periodiku, které mělo v té době náklad 1000 ks a není vyloučeno, že z relativně malého množství uživatelů psané romštiny byla větší část čtenáři Romano džaniben.

Redakce se možná obávala kategorického vyznění izolovaných stručných závěrů a dodává k článku vysvětlující a relativizační stanovisko redakce (autorkami jsou Milena Hübschmannová, Hana Šebková a Edita Žlnayová). Začíná slovy „Nemyslíme si, že by bylo dobré, aby kdokoli, kdo romštinu vyučuje nebo jí píše na různých místech, v tisku a podobně, zaváděl změny jejího pravopisu (třeba sebelepší, sebelogičtější) jen tak spontánně, o své vůli.“ A následuje jeden z dalších pohledů autorek na historii romského pravopisu. Terxt pak končí: „Bylo by velice prospěšné, kdyby všichni, kdo mají zájem o rozvoj svého jazyka, se seznámili s argumenty pro volbu stávajícího pravopisu i s argumenty pro možné změny a zároveň přednesli vlastní argumenty pro eventuální další alternativu – a pak. Po důkladné rozvaze by bylo možné dojít k účelné úpravě romského pravopisu. Která z romských reprezentací se tohoto úkolu zhostí?“

Pal e romaňi čhib

(Jan Červenka: Pal e romaňi čhib, díl 2. Hlásky a jejich zápis)

(česky v Amaro gendalos, ročník 1, č. 2, červen 1997, slovensky 1999 v Romano nevo ľil, č. 400–415 (346–361), příloha: s. I–IV)

Popularizační text vyšel v romském časopise v Česku, a později nezměněný (jen přeložený a naprosto minimálně aktualizovaný na slovenské prostředí) v romském časopise na Slovensku. Detaily pravopisu omezuje na přiblížení fonologie a označování hlásek písmeny, přičemž se vyhýbá dokonce i výkladu interdialektních prvků. Principy pravopisu nejsou charakterizovány vůbec.

Nástin mluvnice slovenské romštiny

(Hana Šebková – Edita Žlnayová, 1998)

Významná publikace na téma romské mluvnice má podtitul „pro pedagogické účely“ a má strukturu podobnou jako učebnice romštiny, kterou vydaly autorky v následujícím roce. Pravopisné pasáže jsou rozděleny do podkapitol Pravopis romštiny užívaný u nás (str. 9-10), Romská abeceda (str.10-11), Dialektologické poznámky (str. 11) a Snahy o standardizaci romského pravopisu na mezinárodní úrovni (str. 11-12). Co se týče institucionalizace pravopisu, tvrdí autorky (str. 9), že „U nás ke kodifikaci došlo v roce 1971, kdy jazyková komise při tehdy existujícím Svazu Cikánů – Romů (1969-1973) přijala závaznou písemnou formu slovenského dialektu romštiny.“

Základní principy pravopisu jsou pojaty následovně: „Základní pravopisný princip romštiny je fonologicko-analogický (morfologický), tj. zapisují se pouze fonologicky distinktivní fonémy (nikoli hlásky – subdialektové či poziční varianty).

Pro zajímavost: Z romské abecedy (str.10) jsou oproti české abecedě explicitně vyloučeny hlásky: ě, q, ř, w, x, y.

Romaňi čhib

(Hana Šebková – Edita Žlnayová: česky 1999, slovensky 2002)

Česká verze učebnice má druhý titul „učebnice slovenské romštiny“, mírně aktualizovaná slovenská verze „učebnica rómčiny (severocentrálny dialekt)“. Pravopisné pasáže jsou logicky stručnější, než v paralelně vznikajícím výšepopsaném skriptu.

Pasáž o institucionální povaze pravidel je totožná se skripty, ve slovenské verzi je zdůrazněna celorepubliková česko-slovenská působnost.

Inspirace pro rozvoj romštiny

(Milena Hübschmannová, 2000, text v internetovém vědeckém časopise dostupný zde)

Tento text hlavní autorky pravopisu se zabývá pravopisem pouze po historické a sociolingvistické stránce, jeho podobou pouze v jediném příkladu. Pozoruhodné je pojetí historie pravidel: „Při likvidaci redakce Romano ľil a vůbec veškerých materiálů SCR byla zabavena první pravidla romského pravopisu, která pro slovenskou romštinu vypracovala v roce 1971 (2?) jazykovědná komise SCR. (Pravidla otiskl v populární zestručněné verzi Romano nevo ľil III/87-89, s.3-6)“ (citovaná pasáž je na str. II). Kromě začínající nejistoty v dataci se tu poprvé objevuje informace o údajně systematičtějších pravidlech z doby SCR, která „byla zabavena“, první publikace v Románo ľilu je naproti tomu opominuta.

Zajímavá je i prezentace pravidel jako systému otevřeného vývoji.

Sborník Jekhetanutňa čhibaha… /Společným jazykem…

Sborník z dílny - semináře o romštině pořádaného Společenstvím Romů na Moravě z iniciativy předního romského politika Karla Holomka. Jako editor sborníku je uveden Zbyněk Andrš, rok vydání 2003. Pravopisu se v něm týkají následující texty:

Romský jazyk

(Karel Holomek, ve sborníku str. 7-10)

Úvodní text sborníku k prvnímu luhačovickému semináři o romském jazyce je dílem romského politika. Pro nás je důležitá pasáž na str.9: „Za základ lze brát text, uveřejněný v Romano ľil v roce 1993 o zásadách standardizace jazyka a kodifikace pravopisu, který je do značné míry výsledkem starších jednání ve Společenskovědní komisi Svazu Cikánu-Romů.“

Důležité je ale vlastně i to, co pasáži předchází. Zejména ing. Holomek jako svolavatel konference chtěl zahájit regulérní proces kultivace a standardizace tohoto jazyka a v textu hovoří o Luhačovické konvenci, která by nastolovala standard a účastníci by dbali o průběžnou diskusi a úpravu standardů psané romštiny.

Pravopis romštiny

(Milena Hübschmannová – Hana Šebková, ve sborníku str. 57 -97)

Jde o nejrozsáhlejší text, který autorky pravopisu věnovaly. Vznik pravopisu autorky kladou omylem až do roku 1972, příslušná komise je nazývána Jazykovědná komise SCR, a ač je psána velkým písmem, je zdůrazněno, že nešlo o o organizovanou skupinu s pevným členstvím. Pravidla jsou v tomto textu prezentována spíše jako otevřená změnám a vývoji, čili ne tolik jako závazná, jako je třeba v učebnici Šebkové a Žlnayové.

Další zajímavostí je, že navzdory rozsahu textu, navzdory spoluautorství Hany Šebkové, která typologii opakovaně pojmenovávala, a navzdory obecným pasážím o pravopisné typologii, které se v článku nacházejí, je překvapivě málo věnováno typologii romského pravopisu. Navzdory tomu jde o velice inspirativní článek.

Přístup ke standardizaci romského jazyka a jeho pravopisu – stručný výtah z referátu M. Hübschmannové

(ve sborníku str. 13-15).

Diskusní text, který mimo jiné dokládá úvahy o možných změnách v pravopise, rozvedené i pak v již zmíněném hlavním článku.

Závěry semináře

(ve sborníku str. 18-19).

Jen menší část závěrů se týká pravopisu, ale je třeba je zmínit hlavně kvůli reprezentativitě: na semináři se sešla nemalá část uživatelů psané romštiny a romských reprezentantů z ČR.

Teoretický a praktický rozbor vybraného pravopisného prvku ve „slovenské“ romštině: zápis protikladu Ď/DŽ a Ť/Č

(Jan Červenka, ve sborníku str. 41-46)

Co se týče historie vzniku poravopisu, ej zde použita formulace o „pravopise vytvořeném společenskovědní komisí tehdejšího Svazu Cikánů-Romů (str. 41). Autor v textu sleduje některé modifikace a nejasnosti ve formulaci pravidel. Text se ovšem týká jedině interdialektního pravopisného principu.

Význam časopisectví v romské literatuře (Zpravodaj Romano ľil, 1970-1973)

(Alena Scheinostová, v časopise Svět literatury 31/2005, dostupné též elektronicky: http://www.iliteratura.cz/clanek/23601/vyznam-casopisectvi-v-romske-literature )

Hlavní téma článku napovídá již název. Autorka se věnuje i vzniku pravopisu. O počáteční době pravopisu se sice informace všech autorů dost obměňují, ale u Scheinostové jde zjevně o volnou variaci na některá tvrzení Hübschmannové, aniž by se však podařilo zjistit konkrétní zdroj. Rovněž autorka tvrdí, že pravidla z Romano nevo ľilu z roku 1993 jsou aktualizovaná, není ovšem jasné, o co své tvrzení opírá.

Sborník Jekhetaňarďa čhibaha /Sjednoceným jazykem

Sborník z druhé dílny – semináře navazující na první luhačovický seminář Společenství Romů na Moravě. Editorem byl tentokrát Jan Červenka a ač se seminář konal v roce 2005, publikace vyšla až 2006. Pravopisu se v něm týkají následující texty:

Několik poznámek k tzv. slovenské romštině z pohledu současných snah o její standardizaci a o kodifikaci pravopisu

(Zbyněk Andrš, ve sborníku str. 25-30)

Část Andršova textu zabývající se historií „kodifikace pravopisu a standardizace jazyka“ zápis romštiny v publikacích Jiřího Lípy, a pravopis SCR pak sleduje v čem se od Lípova zápisu pravopis posunul. Článek se nevyhýbá kritice některých spostupů při standardizaci.

Vznik pravopisu je v článku posunut do roku 1972.

Interdialektní prvky v pravopisu jako čtvrtý princip romského pravopisu

(Jan Červenka, ve sborníku str. 59-66)

Článek kromě rozboru interdialektního principu přibližuje okolnosti vzniku a rozšíření pravopisu a všímá si ne vždy přiznaných variací, které pravopis od počátku provázejí.

Poprvé se tu používá popis romského pravopisu na základě čtyř principů (v té době už ovšem paralelně vznikala Pravidla slovenského pravopisu, která právě přidávají etymologický princip).

Standardizace romštiny oproti standardizaci romského pravopisu

(Jan Červenka, ve sborníku str. 9-16)

Hlavním námětem článku je vzájemné vymezení standardizace jazykové a standardizace pravopisné.

Pravidlá rómskeho pravopisu (s pravopisným a gramatickým slovníkom)

(Milena Hübschmannová – Jan Červenka – Anna Koptová – Eva Gašparová – Gejza Adam – Irena Adamová – Erika Adamová – Viliam Zeman – Viera Šándorová – Ingrid Lukáčová – Ján Hero – Magdaléna Kokyová. Štátny pedagogický ústav, Bratislava. Vročeno 2006, slavnostní uvedení 2008)

První komplexní knižní publikace pravidel pravopisu severocentrální romštiny o 213 stranách (i když od strany 103 jde už jen o slovník, a nesmíme zapomenout, že větší část předchozího textu tvoří logicky popis romské mluvnice), strukturovaná jako pravidla pravopisu jiných jazyků.

Publikace měla velkou zásluhu na akreditaci romštiny jako vyučovacího oboru ve Slovenské republice.

Jejich celková charakteristika by přesáhla rozsah této stránky, ostatně jednotlivé aspekty pravopisu jsou přibližovány níže na hlavní stránce pod jednotlivými pravopisnými principy - včetně jejich podoby právě v této publikaci.

Kam teď?

Na hlavní stránku celé prezentace pravopisu: Ta by vám měla zůstat otevřená v jiném okně, ale pro jistotu je to tudy.