Interdialektní princip - nejasnosti

Pravidlo je zatím v praxi relativně často nedodržované, dle našeho názoru zejména z následujícího důvodu: je jednoduché pro mluvčího, jehož mateřské nářečí hlásky rozlišuje, nebo pro člověka, který se romštinu učil jako cizí jazyk. Ovšem Rom, který má jako mateřštinu spišsko- šarisský nebo severozáhorský dialekt, se naopak do těžko učí, kde místo „mateřského“ dž, které říkám všude, psát ď a kde naopak nechávat dž. A pro jiného Roma obráceně: když říkám všude ď, tak kde místo „mateřského“ ď psát dž a kde nechat ď.

Byly i diskuse o rozvolnění či možném budoucím zrušení tohoto pravidla, na sklonku života o něm uvažovala i jeho autorka Milena Hübschmannová. I jeho vývoj (redukce jen na některé hláskové varianty) tomu napovídá. Na straně druhé je třeba přiznat, že pravidlo nikdy nebylo zrušeno, standardizace z roku 2008 a následná školní výuka romštiny na Slovensku ho dodržuje!

Otázkou však zůstávají jeho hranice – postupně se utvrzuje na zmíněné protiklady ď /dž a ť /č, i když aspiruje i na varianty ďives místo menšinového gjives, pora místo menšinového poura atd atd. Je ovšem možné, že v těchto případech se menšinové varianty nepíšou zejména proto, že vzhledem k jejich menšinovosti v současnosti nejsou mluvčí těchto dialektů, kteří by je do psané romštiny přinášeli.

Dalším „otevřeným místem“ interdialektního pravopisného principu jsou diskuse o správnosti romštiny a o tom, zda podle interdialektního pravidla nejen psát, ale i „správně“ mluvit. Pravidla romského pravopisu přitom nikdy výslovně nevyhlásila, že například varianta vyslovovaná kerdžom je horší nebo nestandardnější než výslovnostní varianta kerďom.

Kam teď? Návraty a zkratky z tohoto místa:

Na rozsáhlejší popularizační výklad tohoto pravopisného principu tudy.

Na „superstručný“ výklad tohoto pravopisného principu tudy.

Na příklady použití tohoto pravopisném principu tudy.

Na hlavní stránku celé prezentace pravopisu: Ta by vám měla zůstat otevřená v jiném okně, ale pro jistotu je to tudy.