Morfologický princip - superstručný výklad

Morfologický (= tvaroslovný) princip někdy se nazývá též analogický (= založený na podobnosti).

Jeho podstata je v tom, že tvary téhož slova píšeme se stejnou hláskou, a to i když se hláska ocitne na konci slova a vyslovuje se trochu jinak.

To je v romštině podobné jako v českém pravopisu: na konci slova se znělá hláska většinou vyslovuje jako neznělá, ale píše se analogicky k jiným tvarům slova jako znělá:

Příklady: V češtině: ovád (vyslovujeme „ovát“, ale píšeme zněle ovád podle jiných tvarů: ováda)

V romštině: dad (vyslovujeme „dat“, ale píšeme zněle dad podle jiných tvarů: dades, dada).

Stejně je tomu s hláskou v, jejíž neznělé varianty se ovšem v romštině vyslovují v různých dialektech různě:

gav vyslovujeme "gaf" nebo "gau", ale píšeme zněle gav podle jiných tvarů: gavestar, gava.

V romštině se toto pravidlo týká i aspirace (přídechu):

Na konci slova se vyslovuje hláska skoro vždy jako nepřídechová, ale píšeme ji analogicky s jinými morfologickými tvary s přídechem:

Příklad: E jakh (vyslovujeme „jak“, ale píšeme s přídechem jakh podle jiných tvarů: jakhatar, jakha).

K těmto jevům nedochází přísně vzato jen na koncích slov: Dalším případem jsou takzvané švy slov, které jsou sice uprostřed slova, ale slovo je tam jakoby „sešito“ - spojeno třeba odvozováním.

Příklad: třeba slovo chudkerel. Ač ho vyslovujeme „chutkerel“, píšeme znělé d, protože je odvozeno ze slova chudel a v něm je znělé d!

Nejčastějším slovem, kde k takovému jevu dochází, je však asi slovo avka (a jeho varianty kavka, avka, kavkes). U něj rovněž tradice doporučuje psát znělé v, ač se vždy vyslovuje jeho neznělá varianta, lišící se podle dialektu: část Romů ho vyslovuje jako by ho přečetl Čech: „afka“, a část, jako by ho přečetl Slovák :“auka“. U tohoto slova i nová pravidla z roku 2023 doporučují si ho zapamatovat, tam žádné analogie moc nefungují.

Případné přejaté předpony přejímáme do romštiny převážně dle romského fonologického pravopisu (vy- jako vi-, roz- jako roz- a s- jako s-), přičemž na švech se chovají dle pravopisu morfologického: před znělou i neznělou souhláskou mají shodnou podobu roz-, s-. V případě předpony s- je však před neznělými sopuhláskami nadále tolerován tradiční zápis z- (například sdžal pes /zdžal pes)

Morfologický princip je tedy vpodstatě jednoduchý a přehledný (snad až na přejaté předpony) a jistě se ho naučíme kombinovat s fonologickým principem, už proto, že je to obdobné jako v češtině a slovenštině.

Předpisy a doporučení v pravidlech

Pravidlo je poměrně přehledné tak, jak bylo výše vysvětleno, a od svého počátku v roce 1970 na rozdíl od jiných principů téměř neprochází žádnými změnami ani vývojem. Jedinou výjimkou je dříve problematický zápis přejatých předpon. Ten byl vyřešen až pravidly z roku 2023, ale i v nich zůstává dvojtvar pro zápis předpony s- před znělými souhláskami.

Kam teď? Návraty a zkratky z tohoto místa:

Na rozsáhlejší popularizační výklad tohoto pravopisného principu tudy.

Na příklady použití tohoto pravopisném principu tudy.

Na nejasná a otevřená místa v tomto pravopisném principu tudy.

Na hlavní stránku celé prezentace pravopisu: Ta by vám měla zůstat otevřená v jiném okně, ale pro jistotu je to tudy.