Fonologický princip - nejasnosti

Ne vždy jasné je označování hlásek dle fonologického principu ve skupině i + j + samohláska. Setkáváme se se zápisem typu demokracia ale i demokracija. A proti zápisu s j může znít i argument, že j se v tomto sousedství i a jiné samohlásky vyslovuje zcela přirozeně, a je tomu tak u podobných mezinárodních slov v latině, a po ní pak i v němčině, slovenštině nebo češtině.

Dále je trošku úskalí pravopis některých mezinárodních slov, zavedených i v češtině a slovenštině - zejména vlastních jmen, která používají jedno písmeno pro dvojhlásku (x, q). Pravopis ve svých mnoha publikacích velí tato původně latinská písmena nepoužívat a psát například ksenofobia místo xenofobia nebo kv místo q. I když pro některá historicky zavedená vlastní jména jako král Xerxes je doporučen obvyklý pravopis – blíže o tom píšeme v pasáži o etymologickém pravopisném principu – u obecných slov jako je ksenofobia (xenofobija) se přikláníme k přepisu „x“ pomocí spřežky ks a rovněž k přepisu „q“ jako kv. Vede nás k tomu i fakt, že romština mnohde na světě písmenem „x“ přepisuje ch – například Vlaxika Roma = Vlachika Roma, xal = chal apod.

Samotný výčet romské abecedy není ve všech textech naprosto stejný. Často je realizován pouze vyjmenováním, jindy se setkáváme s přímým uvedením, které znaky do romské abecedy nepatří. A tam je někdy trochu potíž. Jde už o to, s čím porovnáváme, například jestli s českou nebo slovenskou abecedou. Upozorňujeme na to, že některé výklady třeba jen zapomněly nebo nepovažovaly za nutné uvést, že některá hláska či písmeno v romštině neexistuje, ale nepoužívají ji – například české ě nebo původem cizí w. Jindy je to ovšem sporné, jde totiž o to, jaký vývoj připouštíme v samotné romštině – a na tomto místě bych rád zopakoval výzvu k diskusi: Co si kolegové myslíte o použití hlásky – a tedy možná i písmene ř? Na jedné straně tradičně do severocentrální (a žádné jiné) romštiny nepatří a ani po příchodu Romů mluvících tímto dialektem romštiny do českých zemí se moc neužívala – pro mnohé uvědomělé starší Romy je dosud znakem „kažení“ romštiny. Na druhé straně už v 70. letech jsme občas svědky použití této hlásky ve slovech jako třida (= třída), a navíc dorůstají další a další generace našich Romů, kteří se cítí být českými Romy, už nemají tak silné vazby na Slovensko, mnohdy ani nemají moc vazby na slovenský jazyk, neovládají ho, a slova jako trjeda jim znějí nepřirozeně. (Nechme nyní stranou, že uvědomělý Rom se snaží říkat spíše klasos nebo zkouší slova jako sikhaďi).

Délka samohlásek – v některých regionech je délka samohlásek silně pociťována a Romové z těchto oblastí mají problém nezapisovat protiklad krátké a dlouhé samohlásky. V tomto bodě se ale pravopisná pravidla (a v souladu s nimi i naše doporučení) přiklánějí k nezapisování délky. Je to zejména proto, že délka se v severocentrální romštině prolíná s přízvukem a obojí se mění region od regionu, takže výsledek „psaní délky podle citu“ by pravděpodobně spíše situaci zamlžil, zkomplikoval čtení lidem, kteří vyslovují jinak, a tomu, co je pravým cílem – tedy porozumění – by mohlo spíše spíše uškodit.

Na tomto místě připomínáme, že čárku nad samohláskami píšeme podle pravidel tam, kde je zkrácený tvar budoucího nebo minulého nedokonavého času: me kerá (= me kerava), me (man) ladžá (= me man ladžava), me terďuvá (= me terďuvava), me phirás (= me phiravas), me (man) darás (= me man daravas), me loľuvás (= me loľuvavas).

Kam teď? Návraty a zkratky z tohoto místa:

Na rozsáhlejší popularizační výklad tohoto pravopisného principu tudy.

Na „superstručný“ výklad tohoto pravopisného principu tudy.

Na příklady použití tohoto pravopisném principu tudy.

Na hlavní stránku celé prezentace pravopisu: Ta by vám měla zůstat otevřená v jiném okně, ale pro jistotu je to tudy.