Fonologický princip - superstručný výklad

Fonologický princip je základním principem našeho romského pravopisu. Ostatní pravopisné principy ho vlastně pouze upravují, zpřesňují a podobně, a týkají se jen některých částí zápisu.

Romský pravopis vznikl později než český nebo slovenský, ale to s sebou nese některé výhody, například právě poměrnou pravidelnost, kterou se blíží ideálu fonologického pravopisu:

Jeden znak (ať už je to jedno písmeno jako k nebo spřežka více písmen jako přídechové kh) označuje jednu hlásku a naopak jedna hláska je označovaná jedním znakem.

Pozor! Romský pravopis není FONETICKÝ, jak se občas uvádí, ale FONOLOGICKÝ! To znamená, že nemusíme třeba hledat úplně pro každý zvuk zvláštní znak a ten zahrnovat do romské abecedy, ale zachycujeme jen ty rozdíly hlásek, které romština sama rozlišuje jako různé hlásky, a většinou v ní rozlišují smysl. Ty bývají v různých jazycích různé.

Příklad: V romštině je důležitý rozdíl přídechové a nepřídechové hlásky, tozlišujeme diliňipen nebo diliňi phen, nebo čhorel nebo čorel. Proto v romštině jako zvláštní znaky používáme spřežky pro přídechové hlásky. Naopak třeba neznačíme skoro nikdy délku samohlásek, protože se vyslovuje v různých romských nářečích různě a skoro nikdy nerozlišuje význam tak, jako třeba ve spisovné češtině.

Předpisy a doporučení v pravidlech

Naše romská abeceda je nejčastěji uváděna následovně:

A, b, c, č, čh, d, ď, e, f, g, h, ch, i, j, k, kh, l, m, n, ň, o, p, ph, q, r, s, š, t, th, ť, u, v, z, dz, ž, dž.

Při psaní velkých písmen v případě spřežek postupujeme následovně: pokud je celé slovo velkými písmena, píšeme oba členy spřežky velkými: DŽAL, CHAL, KHUVEL. Pokud je ale slovo malými písmeny a jde jen o velké písmeno na začátku, je velkým písmenem jen první člen spřežky: Džal, Chal, Khuvel.

Velkou otázkou do budoucna je používání hlásky ř v přejatých slovech v českých zemích – a tyto stránky hodlají vzbudit diskusi romských uživatelů na toto téma (viz též rozvinutější diskusi ve výkladovém článku na toto téma). Případné použití písmen jako x, q, w nebo jejich přepis ks, kv a v – to je tematika, která je probírána jednak u čtvrtého principu – etymologického, jednak ve výkladovém článku u tohoto prvního principu. Výkladový článek se rovněž zamýšlí nad skupinou i – j + samohlásky ve slovech jako demokracia /demokracija.

Znovu připomínám některé důsledky modernějšího fonologického pravopisu v romštině:

Nepíšeme tvrdé y ani ě, ani nemáme konvenci jako je ve slovenštině že skupiny de, te, ne nebo v češtině di, ti, ni se čtou měkce.

To má důsledek, že v romštině se vždy hláska neoznačená háčkem (v romštině zvaným čiriklo) čte tvrdě a všechny měkčení se musí označit háčkem. Například dilino čteme tvrdě „dylino“, kdežto teprve slovo keraďi s měkčeným ď čteme měkce (jako by se v češtině psalo „keradi“).

Kam teď? Návraty a zkratky z tohoto místa:

Na rozsáhlejší popularizační výklad tohoto pravopisného principu tudy.

Na příklady použití tohoto pravopisném principu tudy.

Na nejasná a otevřená místa v tomto pravopisném principu tudy.

Na hlavní stránku celé prezentace pravopisu: Ta by vám měla zůstat otevřená v jiném okně, ale pro jistotu je to tudy.